Určitě si někteří z vás vzpomenou, jak jsem hrdinsky prohlašoval, že už mě nikdo do žádného studia nedostane, že nechci další stříbrný kotouček, že jsem starej a mám jenom jedny nervy a dejte mi s tím pokoj, kdo by ty moje bláboly poslouchal atd, atd…

No jo, jenže jsem povahy měkké, neumím se zatvrdit, a tak pod pohrůžkou, že mi žena přestane vařit má oblíbená jídla, nevypere, nevyžehlí a na zahradě nezreje záhony, nevytrhá plevel, natož aby posekala trávu, jsem podlehl.

Proto se tedy v lednu vypravím do Vyššího Brodu k Honzovi Friedlovi (dvorní zvukař Vlasty Rédla) a v jeho úžasném studiu natočím pár písniček. Samozřejmě nebudu to dělat sám, tak velkej muzikant zase nejsem. Pomůže mi pár dobrých přátel, jako je Tonda Hlaváč z Nezmarů, Ota Maňák z bohumínského Sluníčka a další. Ti se budou prostě snažit, aby mé citové výlevy dostali vcelku poslouchatelný kabát a vy pak budete moci své těžce vydřené peníze utratit za to, co předvedeme.

Rád bych nazpíval několik nových věcí, které ještě natočeny nebyly a také pár těch, o kterých si myslím, že by mohli být nahrány jinak, než tenkrát. Myslím tím hlavně Toulavého, Nebe plné koní, a asi dvě další. Totiž, jak mi kdosi řekl, jsem k nim víc dozrál. Já si myslím, že jsem spíš přezrálej, a tak se nechám překvapit, co ze mne ve studiu vydolujou.

Jak se bude CD jmenovat ještě nevím, ale kloním se k titulu Toulavej 2021.

Teď skoro denně sedím u metronomu, což je můj úhlavní nepřítel č.1 a pokouším se s ním nějak rozumně domluvit. Jde to fakt těžce. Ale jak říkal jakýsi ruský generál, tuším Kutuzov: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.  Uvidíme ve studiu. Držte mi palce, a kdyby jste kdokoli věděl o nějakém strašně bohatém člověku, co by se chtěl na vydání alba podílet a nevěděl co s penězi, ať zavolá, napíše, přijede a já budu neskonale vděčný. Kulturu tím nijak nezachrání, ale ten pocit, že pomohl jednomu bláznovi…

Tak zatím.

Ani se mi moc nechce psát. Vlastně není moc o čem. Ta virová mrcha řádí, koncerty se ruší, spousta lidí má existenční problémy, spoustě lidí se změnil život, hodně lidí je ve špitále, nebo v karanténě a hodně lidí zemřelo. Nic povzbudivého, že? A pak je tu velká spousta pitomců, machrů, idiotů bez mozku, rádoby hrdinů, kteří nebudou dodržovat hygienická opatření, kteří ve své slaboduchosti a malosti klidně nakazí další a další. Vždyť jsou přece mladí a nic moc se jim nestane. Chvilku budou mít „rýmičku“ a pak zase budou v pohodě. Je mi těch blbečků líto. Měli by se jít podívat do špitálů, kde leží nakažení covidem 19,. Vidět je připojené na plicní ventilátory, v očích strach, že zemřou, vidět ty unavené a nevyspalé doktory, sestry, sanitáře a asi by je ta frajeřina a „hrdinství“ přešlo. No nic. S blbcem nelze bojovat, jelikož nikdy nepochopí, že je blbec.

Tak lidičky hodně štěstí, hodně zdraví a zkusme vydržet. Přece nás ta maličká svině nezdolá.

Stýská se mi po vás.

9. září jsem byl pozván do Olomouckého rádia, abych posluchačům představil svoji tvorbu. Pozval mě známý moderátor Josef Sandy Nosek. Člověk by mu na ulici nedal korunu a přitom tak kultivovaného a vstřícného člověka,  jen tak nepotkáte.Ve studiu parta skvělých techniků a laskavých lidiček, takže pohoda. Plno posluchačů ve studiu, kteří i přes to, že museli mír roušky, tak  se skvěle bavili, zpívali se mnou i přes ty hadrové tlumiče na ústech. Bylo mi moc krásně po těle i po duši. Koncert je ke zhlédnutí na této adrese:

https://www.youtube.com/watch?v=XjXxBeP1Dfw

Mám už delší dobu pocit, že se ti nahoře ( Pán Bůh, Jehova, Alláh, Manitou a další ), slušně řečeno, naštvali a mají nás plné zuby. A tak, aby jsme zase objevili co je to pokora, láska, mír, a naděje, poslali jakýsi koronavir a ten, jakkoli škodivý, zatím jen dělá bububu!
Protože pokud nepochopíme varování, přijde něco daleko horšího. A bude nám k ničemu sebedražší auto, značkový ohoz, počítače, mobily, baráky za milióny, bankovní účty. Zhroutí se svět a začne se od nuly. Tak přemýšlejme a začněme každý u sebe, ať to přežijeme ve zdraví. Ale to je jen moje zamyšlení a nikdo s tím nemusí souhlasit.  Nebo může.
A teď proč najednou píšu, když jsem tak dlouho mlčel.
Chci se omluvit, že spoustu koncertů musím rušit, nebo přesunout na pozdější termíny. Vím, že teď na koncertování není ta správná doba, není ani nálada. Lidi mají jiné starosti. Obavy o své blízké, starosti o sebe, starosti jak vyjít s penězi, jak se ochránit, starosti a obavy, co bude dál.
Ale všechno špatné, k něčemu dobré. Planeta se trochu ozdraví, mnoho z nás hodně věcí pochopí, mnozí přehodnotí vztah k majetku, mnozí najdou cestu k sobě, uvidíme náš život trochu jinýma očima, třeba začne fungovat obyčejný selský rozum, možná přehodnotíme komu se dá věřit a kdo nás zklamal a dáme příště hlas těm, kteří se za nás dovedou postavit a nezklamou v těžkých dobách.  No a někteří zůstanou sebestřední a arogantní blbci až do konce.
Takže: Hodně zdraví, štěstí a naděje pro vás a věřím, že se co nejdříve uvidíme a já vám dám to nejlepší co umím. Písničky plné lásky, naděje, pokory i laskavého humoru. Jen vydržet a všechno s v dobré obrátí. A já nelžu.
Váš písničkář Vojta Kiďák Tomáško.
  1. Klidně mi napište, když se vám zasteskne a nebo bude těžko.   tomaskovojtech@gmail.com

Ano, vím, že jsem línej, nezodpovědnej a vůbec nic nepíšu. Jenže mě ty nejlepší slova a příběhy napadají před usnutím. A ráno…? kde nic-tu nic.  A psát jen hlouposti by bylo vůči vám nefér.

Takže slibuji, že jen co mě něco zajímavého napadne, napíšu. ČESTNÉ PIONÝRSKÉ.